Je mi deset a se samými jedničkami, kvůli kterým jsem se nemusela ani snažit, přestupuji na víceletý gympl. Na první hodinu angličtiny nastupuje sebevědomá, ale milá paní učitelka, která nám vysvětluje systém známkování svých legendárních testů, které kopírují princip státnicových zkoušek z anglického jazyka… […]
Sobotní výlet tramvají
Sedím a hledím na domy míhající se cestou kolem. Za mnou přisedá někdo…spíš dva: „Mařenko, já do toho bytu nemohu chodit, nedělá mi to dobře. Bývával tak ozdobený a teď? Ubližuje mi to.“ „No jooo, ale stačí, když je čistý, ozdoby být ani […]
Cesta versus cíl
Je to už 27 let, co jsem hluboce začala milovat běh. Miluji na něm vše, zrychlený tep mého těla, chvíle, kdy mi přijde, že už nemohu, na druhou stranu pocity, kdy lítám a přitom jen běžím. Běhám ráno, kdy lidé nádherně voní, kdy […]
Kde vzít motivaci na život?
Celý život si přeji, aby mi nikdo neříkal to, co moje babička dědovi: „Vašku, ty na starý kolena fakt už blbneš.“ Nikdo mi to sice zatím neřekl, ale nevím, zda tam už nepatřím😊 V mém pokročilém věku jsem se rozhodla, že budu akrobat. Našla […]
Zahrada mysli
Když jsme se začaly trochu neplánovaně starat o zahradu, tak mi teprve v plné síle došlo spojení „zahrada mysli“. Projít kousek po kousku a vytrhat plevel. Nejdřív jsem začala hodně povrchově, než jsem pochopila, že pokud tu půdu pořádně nezkypřím a nezbavím všech kořenů, […]
Jedinečnost se slevou
Po dlouhé době se dostávám do svého oblíbeného obchůdku s námořním oblečením. Je to řetězec, který je jen v pár přístavech po Evropě. Líbí se mi jedno tričko, prodavačka ho roztáhne a se smutkem v očích mi ukazuje vadu, které tričko má. Jednoduše v jednom místě […]
Jak vnímám lidi?
Moje babička je už dávno po smrti, ale nikdy nezapomenu na její větu, kterou řekla, když jsem jí pověděla, že spolužačka Lenka se dostala na vysokou školu: „Ale neříkej, vždyť ona není vůbec hezká…“ A tak to máme všichni.😊 Nějak od dětství máme […]
Kdyby „mít rád“ bylo vidět
Na výletě procházíme s kamarádkou chatovou oblastí v krásné přírodě. Když míjíme už několikátý pozemek, který je očividně opuštěný a nikdo se o něj nestará, povzdechnu si: „Ach, jo, takové krásné místo, já bych ho brala všema deseti a dala to tu dohromady. Kdyby mi […]
Prý žádná setkání nejsou náhodná
Během kovidu jsem měla daleko méně sociálního kontaktu. Chyběl mi, i nechyběl. Ale zpětně mi dochází, že těch pár nových, prvních setkání, co s některými lidmi proběhlo, bylo nějakým způsobem výjimečných. Zařízly se do mého života daleko silněji. Zřejmě, co začne chybět, začne mít […]
Teploměr mé nálady
Bývaly doby, kdy na mě lidé byli daleko víc nepříjemní. Někdy nepříjemní, někdy bez zájmu. Což by ani nevadilo, ale okamžiky, kdy se člověk potřebuje na něco zeptat na ulici nebo potřebuje být obsloužen v obchodě jsou pak náročnější. Nejsou z nich hezké pocity. Faktem […]